Běhá s těmi, kteří sami nemohou

Původně pro něj bylo běhání koníčkem, později se však stalo hlavně posláním. Žďárák Martin Hakl se plně zapojil do organizace Running With Those That Can´t (Běháme s těmi, co sami nemohou). Pomáhá pořádat závody, kde běžci před sebou tlačí vozíky s handicapovanými dětmi. A navzájem se motivují k dosažení cílové pásky. Děti tak mohou zažít závody jako Pražský maraton.

Cílem projektu Running With Those That Can’t je zvýšit povědomí o osobách se speciálními potřebami a pomoci s jejich integrací do každodenního života. Proč vůbec běhání lidi baví? A jak vznikl nápad organizovat závody s handicapovanými? Na to nám odpoví vedoucí marketingu a PR Martin Hakl.

V POSLEDNÍ DOBĚ JE BĚHÁNÍ VELMI OBLÍBENÉ. PROČ?
Běh je v začátku poměrně nenáročný sport na výbavu a čas. Nepotřebujete dojíždět nebo si rezervovat žádné hřiště, prostě vyběhnete z domu a běžíte. Běhání patří mezi aktivity s největším spalováním kalorií. Třicet minut běhu odpovídá čtyřiceti minutám intenzivní jízdy na kole. To všechno může nahrávat jeho oblibě.

JAKÉ RADY BYSTE DAL NĚKOMU, KDO CHCE NYNÍ ZAČÍT BĚHAT?
Investovat do běžeckých bot a ideálně se přidat k někomu, kdo již má s během zkušenosti. Vedení někoho zkušeného může v začátku pomoci odstranit špatné návyky a předejít případnému zranění. Je spousta zajímavých komunit kolem běhání. Ve Žďáře nad Sázavou funguje aktivita Rozběháme Česko, která pořádá pravidelné tréninky a výběhy po okolí. To může být dobrý začátek pro vybudování správných návyků a navíc se seznámíte s novými lidmi.

LZE BĚHAT ŠPATNĚ? NA CO SI DÁT POZOR?
V začátku je dobré začít skutečně pomalu, klidně střídat běh s chůzí. Obzvlášť pokud člověk předtím nedělal žádnou jinou sportovní aktivitu. Důležitý je běžecký styl. Tělo by mělo být rovné a v mírném náklonu, aby bylo těžiště neustále vepředu. Došlapovat na přední část nohy. Při dopadu na paty zbytečně trpí kolena, což se může dlouhodobě odrazit negativně na zdraví. PROČ JSTE ZAČAL BĚHAT? V začátku byla hlavní motivace udržet se v kondici. Postupně jsem zjistil, že po pár kilometrech si skvěle vyčistím hlavu a pomáhá mi běh i se stresem. Vyhovuje mi, že trávím hodně času venku. Běhám takřka za každého počasí a při delších vzdálenostech člověk pozná spoustu krásných míst a na závodech zase zajímavé lidi.

MÁTE UŽ NĚJAKÉ ÚSPĚCHY NEBO MEDAILE ZA BĚH?
Medaile dnes dávají za dokončení skoro každého závodu, takže těch je docela dost. Žádné významné vítězství na velkých závodech nemám. S během jsem začal poměrně pozdě, chybí mi atletický základ, takže elitní běžci jsou úplně jinde. Mám ale radost z toho, že se neustále zlepšuji a posouvám. Takže v podstatě soupeřím hlavně sám se sebou.

JAK JSTE SE DOZVĚDĚL O RUNNING WITH THOSE THAT CAN´T?
S kamarády jsme si chtěli před 5 lety zaběhnout půlmaraton v Praze a narazili jsme na organizaci Running With Those That Can’t. Rozhodli jsme se absolvovat závod společně s dětmi, které samy běžet nemohou. Byl to nepopsatelný zážitek. V ten moment jsem chtěl, aby se povědomí o RWTTC šířilo dál a chtěl jsem pomoci organizaci víc než jen osobní účastí na závodech. Organizaci založil Scott Keel, který v Praze studoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Během studia medicíny si začal všímat bojů, které musejí podstupovat rodiny při výchově dětí se zvláštními a komplexními potřebami. Scott se však po studiích vrátil zpět do USA a já jsem se přidal k jeho kamarádovi Petrovi Olivovi. Společně s dalšími dobrovolníky tak rozvíjíme fungování organizace dál.

CO JE CÍLEM PROJEKTU?
Základním cílem organizace je zvýšení viditelnosti a povědomí o osobách se speciálními a komplexními potřebami a pomoc s jejich integrací do činností každodenního života. Máme příležitost se s handicapovanými dětmi účastnit závodů po celé České republice. Děje se tak díky speciálním sportovním vozíčkům a pomoci týmů běžců, kteří tlačí děti před sebou. S pomocí jednotlivců a firem získáváme finanční prostředky na nákup těchto speciálních vozíčků, které poté darujeme vhodným rodinám. Věříme, že účast na velkých sportovních akcích
a snadná dostupnost přírody činí život rodin aktivnější a lepší.

JAK ZÁVOD PROBÍHÁ?
Před samotným závodem vždy proběhne rozdělení do týmů a seznámení se s rodiči a dětmi. Během závodu se pak běžci mohou libovolně střídat v tlačení vozíku. Účastníme se vždy silničních závodů ve vzdálenostech od 10 do 42 kilometrů. Je však možné běžet jen část závodu, pokud se dotyčný necítí třeba na celý půlmaraton. I děti často v průběhu střídáme, jelikož je pro některé z nich závod příliš dlouhý.

V JAKÝCH MĚSTECH BĚHY POŘÁDÁTE? KDE BUDE PŘÍŠTÍ?
V tomto roce máme již za sebou půlmaraton v Praze, Pardubicích a Brně. V květnu se účastníme maratonu v Praze (7. 5.). a půlmaratonu v Karlových Varech (20. 7.). Další závody jsou až po prázdninách a to noční závod na 10 km v Praze (9. 9.) v rámci seriálu RunCzech a půlmaraton v Hradci Králové (8. 10.). Budu rád, když se k nám připojí další běžci. Nejlepší je sledovat naše webové stránky www.rwttc.cz nebo facebookový profil.

CO NA TAKOVOU PŘÍLEŽITOST ŘÍKAJÍ HANDICAPOVANÍ?
Jejich úsměvy a radost jsou odměnou nejenom pro samotné běžce a rodiče, ale i pro všechny lidi kolem trati. Nadšeně sledují ubíhající cestu, burácející fanoušky v ulicích a často si získají na svoji stranu i ostatní běžce. Ti odhlédnou na chvíli od svého tempa, tleskají, vyptávají se na jméno a podporují nás v dalších kilometrech. Snažíme se dát příležitost každému, některých závodů se účastní až třicet dětí. Ale samozřejmě je vždy důležitý jejich zdravotní stav a dohoda s rodiči, na jakou vzdálenost se děti vydají. Díky společnému úsilí a motivaci pak dosáhnou běžec i handicapované dítě vytoužené cílové pásky.