Dodržujete velikonoční tradice a zvyky?

Zdá se, že oslavy Velikonoc pomalu uvadají. Některé ženy na Velikonoční pondělí prostě dveře neotevírají a stejně tak muži se občas rozhodnou, že letos se jim nikam nechce. Rozdíl v dodržování najdeme mezi vesnicemi a městy, ale i mezi jednotlivými kraji. Jinak je slaví rodiny věřících a nevěřících. Opravdu se velikonoční tradice už vytratily? Naši předci jich dodržovali hned několik. Víte vůbec, jaké to byly? Které z nich nám zůstaly až dodnes?

Ráno se probudíte, ještě pořádně nemáte otevřené oči a už dostanete pomlázkou od svého manžela. A za chvíli budou na dveře klepat další koledníci. Poslední úpravy velikonoční výzdoby, do košíku nachystat vejce obarvená den předem ve slupkách od cibule. Nezapomenout na čokoládová, vařená už totiž moc nejsou v módě. Vedle připravit barevné pentle a dát vychladit kořalku. Takhle prožívají velikonoční svátky domácnosti v České republice. Drtivá většina však nedodržuje všechny tradice, které jsou se svátky spojené.

SVĚCENÉ PROUTKY CHRÁNILY STAVENÍ PŘED BLESKEM
Svatý týden byl významný především v dobách našich předků, kdy se dodržovalo mnoho tradic. Některé z nich se zachovaly až dodnes. Velikonoční zvyky tak pro někoho mohou být pouhým zpestřením, pro křesťany však mívají hlubší symboliku. „O Květné neděli se světily kočičky a postní jídla. Svěcené proutky si lidé ve světnicích zasunovali za obrázky, aby uchránili stavení před bleskem, a aby přinášely štěstí,“ popisuje jednu z mnoha tradic marketingová manažerka Centra Eden Jana Trávníčková. Po Květné neděli pak následuje takzvaný Pašijový týden. Dalším z obvyklých zvyků bylo na Škaredou středu barvit vajíčka. „Začínalo se také se zaděláváním beránka, který se zdobil myrtou nebo červenou stuhou,“ doplňuje.

POKLADY HLEDEJTE NA VELKÝ PÁTEK
Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma. Proto se až do soboty večer používají místo zvonů řehtačky a hrkačky. „Chodí se hrkat ráno, odpoledne a večer. Tradičně se připravují zelené pokrmy, jako jsou špenát a zelná polévka,“ popisuje Trávníčková. Velký pátek je pak dnem půstu, protože byl toho dne ukřižován Ježíš. „Dříve se věřilo, že se v tento den otevírají skály a vydávají své poklady. Z křesťanského hlediska jde o postní den, kdy se nesmí jíst maso a nesmí se hýbat s půdou,“ vysvětluje manažerka. Veškerá práce na zahradě je zapovězená. Symbolická je pro tento den voda, kterou se lidé omývali, aby byli celý rok zdraví. Následovala Bílá sobota, která přinesla po obřadech vzkříšení možnost pojídat masité pokrmy. Na Boží hod velikonoční se stejně jako dnes u stolu scházela celá rodina a společně jedla různé tradiční pokrmy, jako pečeného beránka, skopové maso, mazance, jidáše, holoubata. Na Velikonoční pondělí se tradice až dodnes nezměnila. „Protože je proutí přisuzována životadárná síla, byly ženy v tento den vymrskány mladými proutky. Síla z proutků měla přejít do ženského těla,“ vysvětluje. Muži a chlapci, kteří koledují, jsou pak obdarováni velikonočními vejci, perníky, cukrovím a někde i drobnými penězi.

K OBĚDU KOČICÍ TANEC A JAKO DEZERT JIDÁŠE S MEDEM
Stejně jako o Vánocích, i během Velikonoc připravujeme tradiční pokrmy, které jsou typické pro tento svátek. Na Zelený čtvrtek se vaří ve znamení jarní zeleně a luštěnin. „Dříve se připravovala jídla z mladých kopřiv nebo petržele, pekly se škvarkové placky, preclíky nebo nádivky. Mezi oblíbená jídla patřil třeba kočičí tanec,“ říká Trávníčková. Kočičí tanec je staročeské jídlo, avšak v každém kraji si pod tímto názvem představí něco jiného. Může jít o kombinaci krup a čočky nebo brambor a zelí. Tradičními jsou sladké pokrmy, jistě každý zná mazanec, pečeného beránka nebo jidáše. „V křesťanství je beránek symbolem Ježíše Krista – beránka Božího,“ dodává. Dříve křesťané pekli hlavně skopové maso. „Zapomenout nesmíme ani na pondělní tradiční vajíčka, která vychází ze symboliky nového života a jsou součástí mnoha velikonočních jídel,“ připomíná Trávníčková.

VELIKONOČNÍ STUŽKY, LÁSKA NEBO ODMÍTNUTÍ?
Ne každý dnes ví, že stužky, které se vážou chlapcům na pomlázku, mají svou barevnou symboliku. Červená znamená lásku a náklonnost, světle zelená sympatie, tmavě zelená oblíbenost, modrá naději a žlutá odmítnutí. V některých krajích jsou ženy společně s vyšleháním ještě polévány studenou vodou. „Jiná úprava tohoto zvyku je, že dívky v úterý ráno po Velikonočním pondělí polévají chlapce. Ať tak nebo tak, má tento zvyk člověku přinášet zdraví a mládí,“ uvádí Trávníčková.

POHLEDNICE VYSTŘÍDALY EMAILY A SMS
Tradice posílání velikonočních pohledů je o něco mladší než zasílání přání k Vánocům. „Kde se vzala touha posílat pohlednice, to už se asi nedozvíme. Obě bych zařadila do konce 19. století. Podle mého názoru je to pěkný zvyk, kterým dáváme najevo svým blízkým, jak na ně myslíme. S nástupem modernějších technologií se bohužel čím dál víc vytrácí a je nahrazován rychlejší formou mailových a SMS zpráv,“ říká Trávníčková.

ŘEHTAČKY NAHRAZUJÍ ZVONY
Řehtačky, hrkačky a různá klepadla se používají k nahrazení zvuku zvonů, které odlétly na Zelený čtvrtek do Říma. Tradice přetrvává především na venkově než ve městech i dodnes. S řehtačkami se obchází obec třikrát denně. Zvony se navrací zpět na Bílou sobotu.

KDO JEŠTĚ DODRŽUJE VELIKONOČNÍ TRADICE?
Díky rodovým tradicím a větší sousedské pospolitosti se velikonoční zvyky udržují více na vesnicích než ve městech. „Záleží především na rodičích, v jakém vztahu k tradicím vychovávají své potomky. Trendem poslední doby je návrat k době našich předků a jejich způsobu života,“ tvrdí Trávníčková. Velikonoční svátky dodržují i doma u Žďáračky Michaely Hoškové. „Velikonoce slavíme vždycky doma. V týdnu před Velikonoci taťka plete pomlázky, v sobotu pečeme velikonočního beránka a v neděli barvíme vajíčka v cibulových slupkách, některá zdobíme pomocí různých potravin, které před barvením přiložíme na vajíčko, a to potom zabalíme do punčochy. V pondělí ráno nikdy nechybí budíček v podobě pomlázky, připravíme nějaké malé občerstvení, a potom už jenom vyhlížíme koledníky,“ popisuje průběh Velikonoc Hošková.