Dokážete poskytnout první pomoc?

Ocitnout se v situaci, kdy budete muset druhému poskytnout první pomoc, může každý z nás. Myslíte však, že byste dotyčnému opravdu dokázali zachránit život? Přednášku o první pomoci absolvovala většina lidí ve svém životě více než jedenkrát, ale když nabyté znalosti nevyužíváme, můžeme je snadno zapomenout. Proto si je připomínejte, kdykoliv je to možné.?

Nikdy nevíte, kdy se vám základní zásady první pomoci budou hodit. Přihodit se může něco někomu blízkému, ale život se můžete pokusit zachránit i úplně cizí osobě. Riziko je neustálé – doma, na cestě do práce i z práce, v supermarketu, ale i na obyčejné vycházce.

NEJHORŠÍ JE NIC NEDĚLAT
Co je to vlastně první pomoc? Je to soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. Laicky řečeno, je to pomoc, kterou můžete poskytnout člověku, který je vážně ohrožen na životě a zdraví. První a nejdůležitější zásadou je se pokusit první pomoc vůbec poskytnout. Nejhorší je nedělat nic – nezastavit u autonehody, nechat ležet na chodníku člověka, ať už je to kdokoliv. Když už se v takové situaci ocitneme, je důležité zachovat si pokud možno klidnou hlavu a co nejrychleji začít s pomocí, nebo ji alespoň zavolat.

ZKONTROLUJTE ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ FUNKCE
Ze všeho nejdříve u dané osoby zkontrolujte základní životní funkce. Jedná se o vědomí, spontánní dýchání a srdeční aktivitu. Nejdříve oslovte postiženého, pokud nereaguje, štípněte ho na hřbet předloktí nebo do podpaží. Případně mu můžete přejet prstními klouby přes hrudní kost. Ke zjištění dýchání použijte dlaň, hřbet ruky nebo vlastní tvář. Tu přiložte k jeho ústům a sledujte, jestli ucítíte závan teplého vzduchu a jestli vidíte pohyby hrudníku. Podle nových doporučení z roku 2010 se vyhledávání pulsu nadále nedoporučuje, protože je prodlužován interval od vlastního zahájení nepřímé srdeční masáže srdce. Proto se tím nezdržujte, a pokud nemáte dostatek zkušeností s vyhledáváním tepové frekvence, zahajte resuscitaci.

ZOTAVOVACÍ POLOHA
Pokud člověk dýchá, ale je v bezvědomí, uložte ho do zotavovací polohy. Tato poloha plně nahrazuje stabilizovanou polohu. Jedná se o polohu na boku, která odstraňuje riziko vdechnutí žaludečního obsahu a následné udušení. Natáhněte bližší paži do nízkého upažení, položte vzdálenější ruku postiženého na jeho bližší tvář a ohněte vzdálenější dolní končetinu v koleni do ostrého úhlu. Tlakem na toto koleno směrem k sobě přetočte postiženého na bok a zakloňte mu hlavu. Zároveň natočte hlavu postiženého tak, aby ústa směřovala k zemi.

UVOLNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST
Dýchací cesty mohou být uzavřeny například zapadlým jazykem nebo cizím předmětem, například zvratky, žvýkačkou, zubní protézou. Zapadlý jazyk uvolníte tak, že zakloníte hlavu, jednou rukou si záklon hlavy udržujete tlakem na čelo a druhou rukou tahem za bradu otevřete ústa. Dříve se doporučoval tzv. trojitý manévr, od kterého se v současnosti upouští. U hovorově řečeno vyraženého dechu buď dech naskočí sám, nebo můžete dotyčného několikrát udeřit dlaní mezi lopatky. Cizí těleso odstraníte pomocí Heimlichova manévru. Jedná se o stlačení nadbřišku směrem k bránici. Nedoporučuje se u těhotných ţen, obézních lidí a dětí. Další možností jsou údery otevřenou dlaní mezi lopatky.

RESUSCITACE DOSPĚLÝCH A DĚTÍ
Resuscitaci bychom měli zahájit vždy, když je člověk v bezvědomí a zároveň nedýchá. Položte ho na tvrdou podložku a zakloňte mu hlavu. Pokud dotyčný stále nedýchá, zahajte resuscitaci. Přiložte své ruce na střed hrudní kosti, ruce se musí neustále dotýkat hrudníku v jednom místě hranou dlaně, v loktech musí být propnuté. Stlačte hrudník přibližně 4-5 cm hluboko v rytmu 100 stlačení za minutu. V kombinaci s dýcháním je poměr 30 stlačení a 2 vdechy. Takto pokračujte, dokud se mu neobnoví základní životní funkce nebo do příjezdu záchranky. U malých dětí a novorozenců se masáž srdce provádí pouze dvěma prsty v dolní třetině hrudní kosti nebo stlačováním dvěma palci při obejmutí hrudníku. Rytmus i poměr stlačení je stejný. U novorozenců je potřeba 120 stlačení za minutu a poměr 3 stlačení a 1 vdech.

TEPENNÉ A ŽILNÍ KRVÁCENÍ
Tepenné krvácení poznáte podle jasně červené krve, která vystřikuje z rány v závislosti na srdečním pulsu. Nejúčinnější bude, pokud přitisknete své prsty přímo na ránu. Další možností je stisk tlakového bodu mezi ránou a srdcem. Tlakový bod je místo, kde je tepna dobře dostupná a má pod sebou pevný podklad – kost, ke které ji lze přitlačit. Například stehenní tepna v tříslech, pokud dotyčný krvácí z dolní končetiny. Při žilním krvácení tmavě rudá krev z rány volně vytéká. V tom případě přiložte tlakový obvaz, pokud prosakuje, přiložte další vrstvu, maximálně však dvě a původní vrstvu neodstraňujte. Škrtidlo se používá pouze v těchto případech: úrazová amputace, otevřená zlomenina s tepenným krvácením, cizí těleso v ráně s tepenným krvácením, prosakuje-li druhá vrstva tlakového obvazu.

OŠETŘETE ÚRAZY
Při úrazu hlavy nebo mozku, pokud je člověk v bezvědomí, uložte ho do stabilizované polohy. Jestliže je při vědomí, uložte ho do polohy na zádech se zvýšenou polohou horní poloviny těla. Pokud máte podezření, že má postižený poraněnou páteř nebo míchu a je při vědomí, nechte ho v poloze, v jaké jste ho našli, pokud mu nehrozí žádné další nebezpečí. Vyvarujte se rotačních pohybů páteře. Při úrazu končetiny ji znehybněte přes dva sousední klouby, postižené místo chlaďte. U otevřených zlomenin ránu sterilně kryjte. Pokud má dotyčný poraněné břicho, dostaňte ho do polohy s pokrčenýma nohama. Cizí tělesa z rány v žádném případě nevytahujte, naopak je zafixujte.

ŠOKOVÝ STAV
V protišokovém opatření platí pravidlo 5T. Teplo – zajistit tepelný komfort. Tekutiny – nedávat nic pít, jen vlhčit rty. Ticho – uklidnění. Tišení bolesti – znehybnění poraněné končetiny, chlazení zranění, nedávat žádné léky. Transport – sami netransportujte, pouze pokud hrozí nějaké nebezpečí.