Jak se jede trabantem do Bangkoku?

Za devatero horami a devatero řekami je možná někde konec světa. Jak jste si ho představovali vy, když jste byli malí? Výprava kolem Dana Přibáně se rozhodla na vlastní oči se na ten konec světa zajet podívat. A aby to nebylo tak jednoduché, rozhodli se dojet tam trabantem. Známou cestovatelskou skupinu již dnes na sociální síti Facebook sleduje bezmála 86 000 fanoušků. Místa, kde pravidelně pořádají přednášky o svých cestách, obvykle praskají ve švech. Znáte je?

Osmičlenná výprava dobyla na přelomu let 2012 a 2013 konec světa. Nazvali tak svoji cestu na nejjižnější místo Jižní Ameriky. Jejich dobrodružství tím však zdaleka neskončilo. Už letos v dubnu se vydali na jinou cestu. V pořadí již čtvrtou. Začali v australském Perthu a s trabanty, skončili v Bangkoku a bez nich. Dokončit plánovanou trasu pro ně bylo tak důležité, že když to nešlo trabantem, vzali motorky, rikšu a jeli dál. Že jim výprava nakonec zabere půl roku, nikdo z nich nepředpokládal.

Zatím poslední výprava skupiny cestovatelů, které šéfuje dobrodruh a novinář Dan Přibáň, skončila teprve nedávno a ke konci vypadala doslova jako závod s časem. Někteří členové skupiny se koncem září vrátili z daleké Asie domů, jiní se dobrodružství nenabažili za půl roku dost a tak zůstali ještě na nějaký čas v Thajsku.

Původně měli ujet něco kolem 20 tisíc kilometrů z australského Perthu až do Bangkoku, hlavního města Thajska. Postupně se ale plány měnily a nakonec se expedice snažila především chytit zpáteční letadlo. O všem informovali na svých facebookových stránkách Trabantem napříč kontinenty, každou změnu tedy jejich fanoušci mohli sledovat online jen s malým zpožděním. Taková je dneska prostě doba.

Nebylo to snadné, ostatně jako nikdy. Jak ale hlásá jejich motto: „Svět patří těm, co se neposerou.“ A opravdu to chce odvahu sebrat stará auta a vyrazit s nimi už na čtvrtou dobrodružnou výpravu. Letos vyrazilo se žlutými trabanty, dvěma motorkami
a polským Fiatem v dubnu do Austrálie celkem devět cestovatelských nadšenců.

Nechyběl samozřejmě Dan Přibáň, který žlutý cirkus vlastně založil a celé to bláznivé cestování vymyslel. Tentokrát jela ale i Dominika Gawliczková, která už sama na motorce procestovala kus Evropy a nebála se ani zamířit dál na východ. To když loni projížděla Kyrgyzstánem až k hranicím Číny. Dalšími členy výpravy byli Kristína Madajová a Jakub Koucký, oba jsou vozíčkáři, nic je ale nezastaví. Aby se mohli stát součástí výpravy, museli řídit jednoho z trabantů. A to nebyl pro takové dobrodruhy, jako jsou oni dva, žádný problém.

Už mazákem je ve žlutém cestování Marek Slobodník, zastupuje na své Jawě 250 Slovensko. Stejně jako na výpravu Jižní Amerikou se i do Oceánie a Tichomoří vydal Fiat s polskou posádkou, tentokrát ve složení Marcin Obalek a Radek Jona.

Každý má na starosti něco, někdo řídí trabanta, někdo starou čezetu, někdo zase fotí a jiný natáčí spousty záběrů do vznikajícího filmu a seriálu. O to, abychom i my všichni mohli vidět, kudy se žlutá výprava plahočila, se stará kameraman Zdeněk Krátký. Posledním členem byl Marek Duranský, ten se sice připojil později, ale do Bangkoku se žlutým cirkusem dorazil také. Nahradil tak člena expedice Vojtu Duchoslava, který se musel ještě před koncem cesty vrátit.

„Letíme domů!“ Tato slova se po půl roce konečně objevila na sociální síti odvážné skupiny. Výprava byla plánovaná na 4 měsíce, jak už ale bývá u plánovaných akcí zvykem, nedopadlo to podle původních představ. Dan Přibáň v rozhovorech přiznává, že každou další výpravu naplánuje s ještě větší časovou rezervou. Stejně se ale nedaří vrátit se v termínu ani teď.

Jak sami členové výpravy přiznali, tahle byla nejnáročnější, co se kilometrů týče, nebyla však zdaleka tou nejdelší. Dokonce i první výprava, kterou Přibáň s trabanty uskutečnil po Hedvábné stezce, byla delší. A to trvala jen měsíc a půl.

První zdržení si na trabanty nachystala už Austrálie. Výprava totiž musela čekat bezmála měsíc na svoje dopravní prostředky, aby mohla daleká cesta vůbec začít. Poruch a oprav pak po cestě žlutý cirkus potkalo víc než obvykle. Nakonec to ale zvládli a po 15 291 km přes Austrálii, Východní Timor, Indonésii
a Malajsii dorazili až do Thajska.

Dan Přibáň v rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV vysvětlil, proč vlastně chtěl za každou cenu do Bangkoku dojet. A proč nerad něco vzdává. „Já tomu říkám, tomu, co my děláme, horizontální horolezectví,“ řekl jen asi 24 hodin po příletu domů. Na konci cesty prý většinou nic není, cílem podle členů žlutého cirkusu není místo dojezdu, ale celá cesta. To je důvod, proč to celé dělají.

A tak, když přišly problémy na indonéském pobřeží, kde se výpravě nedařilo sehnat převoz pro auta do Malajsie, mnozí už mysleli, že to vzdají a vrátí se domů. To by to ale nesměl vést horizontální horolezec takového kalibru, jako je Přibáň. Když se chce, všechno jde a tak výprava poslala auta směr Evropa už z Indonésie a pokračovala dál, nahoru do Thajska na koupených motorkách. Jak jinak by mohli ochutnat třeba žabí stehýnka v Thajsku, kdyby to vzdali a problému se nepostavili čelem?

Ještě než se vůbec všichni členové výpravy vrátili domů, vyhlásili na svých webových stránkách „trabanti“ nové přednášky. O té zatím nejnáročnější cestě si tam z první ruky mohou jejich fanoušci poslechnout jen krátce po skončení dobrodružství. V říjnu jsou plánované přednášky v Praze, Plzni a v Brně. Lístky jsou však vzácné zboží, kterého není nikdy dost. A tak hlásají obvykle už vyprodáno. Kdo nestihne přednášku, může se těšit na film, ten by měl být hotový na přelomu února a března. Na seriál si ale fanoušci budou muset počkat, s tím se ve vysílání počítá až přibližně za rok.

Trabanty si teď trochu odpočinou, ale jejich poslední cesta to určitě nebyla. Pomalu už se rýsuje další dobrodružství. Někdo přece musí dojet cestu z Bangkoku zase zpátky do Prahy.