Morana: vládkyně zimy a smrti

Smrt, Smrtholka, Smrtolka, Smrtka nebo hornolužické Smjerć. Ale také Mořena, Mařena, Mařana, Morana, Morena, Mara nebo polské Marzana. Všechna tato jména souvisí s dlouhověkou českou tradicí, při níž se lidé radostně loučili se zimou a vítali příchod jara. Její tradice sahá až do dob slovanských a na mnoha místech v republice se dodržuje dodnes. Bíle oděnou figurínu na dřevěné tyči s věncem z vyfouklých vajec lidé budou vynášet i letos.

„Již nesem smrt ze vsi, nové léto do vsi. Vítej léto líbezné, obilíčko zelené.“ Tento a mnoho dalších popěvků provází Moranu, Paní zimy, když ji děvčata vynášejí ze vsi. Kde má česká tradice svůj původ?

STARODÁVNÝ POHANSKÝ ZVYK
Vynášení Morany je tradicí, která se předává už od pradávných dob slovanských a na mnoha místech se dodržuje dodnes. V dřívějších dobách bylo vynášení zimy a s ním spojené vítání jara významnou událostí, kterou silně prožívalo celé společenství. Symbolická figurína, kterou nazývali různými jmény – Mara, Morena, Morana, ale také Čert, Děd a nejčastěji Věďma, byla ničena i při východoslovanských oslavách letního slunovratu. Podle některých je vynášení Smrti neboli Paní zimy nejstarším českým lidovým jarním obřadem. Je doložen již v církevních zápisech z roku 1366 a 1384 a řadou dalších dokladů. Popěvky, tento zvyk doprovázející, byly v době rozmachu křesťanské víry odsouzeny jako pověrčivé a kněžím bylo přikázáno všem, kdo se těchto zvyků účastní, zakázat přístup ke svátostem, dokud jim arcibiskup nestanoví vhodnou pokutu. Rituál vynášení Morany se však v průběhu času i tak zachoval až do 19. století, kdy zvyk začal pomalu mizet.

SMRTKA OZDOBENÁ VEJDUNKY
Na Smrtnou neděli svobodná děvčata ze vsi vytvořila figurínu Smrti. Na výrobu Morany se použilo vše, co už nebylo k potřebě, tedy suché větve, roští, stará sláma nebo uschlá tráva z loňska. Poté ji oblékli do bílého oděvu a nazdobili náhrdelníky a ozdobami z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnečích ulit, tedy symboly smrti a zmaru. V některých oblastech se Morana ozdobila i stuhami. Dominantními barvami, ve kterých byla figurína Smrtky oblečena, byly černá a bílá. Figurína měla představovat symbol smrti, nemoci, bídy, temných nocí a vůbec všeho, co lidem v zimě škodilo.

VYNÁŠENÍ MORANY A VÍTÁNÍ LÍTA
Nazdobená a oblečená Morana se poté nastrčila na tyč a za zpěvu obřadních písní byla vynesena z vesnice. Za vsí byla buďto spálena, nebo vhozena do řeky či potoka, který Paní zimu odnesl daleko pryč. Zima tak byla překonána. Poté se všichni rozutekli a věřili, že ten, kdo doběhne do vesnice poslední, do roka zemře. Symbol zničení Morany však nebyl o jejím znehodnocení, ale spíše o jejím poslání zpět do podzemní říše, do podsvětí. Jako kontrast k Moraně sloužilo Líto, které symbolizovalo příchod jara a nového života. Na rozdíl od Smrtky bylo vytvořeno ze zářivých a živých materiálů, buďto z jívových ratolestí, nebo vršků jehličnatých stromů. Důležitým doprovodem Líta byla panenka, jako další symbol budoucnosti, znázorňující plodnost. S Lítem pak mládež obcházela domy a obřadními zpěvy dokazovala, že je zima opravdu pryč. Od hospodářů za to dostali něco dobrého a poté si uspořádali hostinu, kde nechyběla dobrá zábava, muzika, zpěv nebo tanec.

JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV
Na mnoha místech se ale zvyky spojené s Moranou dost lišily. Například v Lužici byla Smrt oblečená do košile člověka, který ve vesnici zemřel jako poslední, a do závoje nevěsty, která se jako poslední vdávala. Figuru nesla nejsilnější dívka a ostatní po ní házeli klacky a kameny. Jinde zase, místo toho, aby Moranu spálili, ji hodili na pozemek sousední vesnice, což často vedlo ke konfliktům. Na některých místech na Moravě a Slezsku dokonce chlapci oblékali i Mařocha, mužskou podobu Smrti. Na Zábřežsku chodila děvčata po vsi už týden před Smrtnou nedělí a prosila o trochu hrachu na pučálku. Ta byla nejdůležitějším jídlem při hostině, kterou pak po vynesení Morany dívky vystrojily. Na Bydžovsku zase lidé dávali na tuto neděli do každého okna kousek lnu, aby v tomto roce nikdo nezemřel.

SMRTNÁ NEDĚLE
Mezi koncem masopustu a začátkem Velikonoc se dříve dodržoval půst, proto toto období zrovna nepatřilo mezi nejveselejší část roku. Lidé ale stále dodržovali lidové tradice, které jim pomáhaly si tento čas zpestřit. Díky vynášení Morany byla Smrtná neděle obdobím konce smutku. Jedná se o pátou postní neděli. V kostelech se jako projev smutku zahalovaly kříže. Po této neděli následuje šestá, Květná neděle, poté začíná Svatý týden a v jeho závěru končí velikonoční půst. Letošní Smrtná neděle vychází na 29. března.

VYNÁŠENÍ MORANY V DNEŠNÍ DOBĚ
Vynášení Morany ale není pouhou záležitostí našich předků. I v dnešní době se najdou místa, kde se tato tradice každoročně dodržuje. Jedná se většinou o vesnice na Moravě, ale i větší města tento zvyk dodržují spolu s oslavami příchodu jara. Například
v Praze se každoročně koná Slavnost vítání jara, kde se Morana také vynáší. Pozadu nejsou ani České Budějovice nebo Mělník. Vynášení Paní zimy praktikují také v mateřských a základních školách. Děti Moranu pomáhají vyrábět, poté s ní chodí po obci a zpívají přitom písničky spojené s koncem zimy a oslavou příchodu jara. Následně Moranu spálí nebo hodí do vody.

VE VELKÉ BRITÁNII ZAHÁNÍ ZIMU TANCEM
Zvyky spojené s koncem zimy se dodržují nejen u nás, ale také v zahraničí. Například ve Velké Británii se v dobách Keltů začal tančit takzvaný Morris dance. Jednalo se o tradiční tanec jara, který měl za úkol zastrašit a odehnat zimní duchy. První zmínky o tancích se objevují už v 15. století. Původně májová tradice se pak postupně stala součástí oslavy svátků velikonočních. Tanečníci byli oblečeni do bílých košil a bílých nebo tmavomodrých kalhot, tanečnice pak měly červené sukně. Všichni byli ozdobeni barevnými šerpami, klobouky s květy, barevnými stuhami nebo zvonečky. Svým společným tancem oslavovali příchod jara.

VÍTÁNÍ JARA NA SEVERU
I ve Finsku je vítání jara převážně spojeno s Velikonocemi. Tento svátek slaví na přelomu března a dubna, ačkoliv na jejich území stále vládne tuhá zima. Děti v tomto období zasadí v malých hrncích semena jílku vytrvalého a čekají, až se zazelenají. Zelená tráva je symbolem jara i přesto, že v tomto období roste pouze v okenních římsách. Finové jaro přivolávají také kočičkovou vrbou nebo březovými větvičkami, které umisťují do váz uvnitř domu.