Nejbizarnější tradice

Pití krve dobytka, propichování nejrůznějších částí těla či dobrovolné snášení bolesti. Jaké tradice jsou ty nejzajímavější na světě? Zvyky a tradice vytvářejí kulturu každého národa či kmene. Jsou součástí naší společnosti a většinou mají dlouhou historii. Kolikrát se ani pořádně neví, jak vznikly. Tradice jsou však předávány mezi generacemi jako cosi posvátného, protože právě to odlišuje jednu kulturu od druhé.

Některé kmeny domorodců, které se nachází daleko od civilizace, skryté před zraky ostatních, dlouho odolávaly vlivu kolonizátorů. Za koloniálních časů však praktiky kolonizátorů vedly k vyhladovění, záměrnému vraždění či násilnému přechodu domorodých obyvatel na křesťanství. Některé kmeny ale odolaly a ještě dnes zůstávají naprosto izolované od civilizace. Jejich kultura je pro ně natolik jedinečná, že se ji snaží uchovat neposkvrněnou. A tak i dnes dodržují nejrůznější tradice, které nám mohou připadat bizarní. Tyto většinou indiánské kmeny se nejčastěji nachází v Amazonii, Indonésii nebo Oceánii. Hustý prales či odlehlost ostrova způsobily, že zůstali skryti před vlivem ostatních kultur.

Janomamové jsou indiánský kmen žijící v Jižní Americe v deštných pralesích Amazonie. Odlehlost jejich území způsobila, že až do počátku 20. století nepřišli do kontaktu s bělochy. Proto je tradiční kultura Janomamů jedna z nejzachovalejších v Amazonii. Zajímavé jsou jejich pohřební rituály. Když někdo zemře, jeho tělo při rituálu spálí. Zbylý prach následně zamíchají do banánové kaše, kterou sní jeho přátelé a příbuzní. Věří totiž, že díky tomu duše nebožtíka najde klid. Pokud by ale nesnědli všechny jeho kosti, duše by se mohla bezcílně potulovat pralesem.

V jižní Etiopii žijí Surmové, jejichž ženy zachovávají zvláštní tradici. Podle zvyku je jim obvykle s první menstruací vražen do spodního rtu dřevěný kůl, který později vymění za hliněný či dřevěný talířek. Postupem času, jak se ret natahuje, se zvětšuje i velikost kotoučů, aby byla dívka podle nich co nejkrásnější. Jedná se v podstatě o ozdobu, která má ženu udělat hezčí. Kolem 15 let si už dívky musí nechat vyrazit dolní zuby, jinak by se destičky nemohly zvětšovat. Největší destička, jakou kdy etiopská žena nosila, měřila v průměru 19,5 centimetru.


Mladíci z amazonského kmene Satere-Mawe podstupují snad nejtěžší zkoušku dospělosti. Pokud chtějí vstoupit do společenství opravdu silného pohlaví, musí strčit ruce do zvláštních rukavic z listí. V něm jsou mravenci druhu Paraponera clavata. Trvá celých čtyřiadvacet hodin, než bolest po jejich bodnutí ustane. Končetiny chlapcům ochrnou a mravenčí jed navíc vyvolává silnou nevolnost, zvracení, a dokonce i srdeční arytmii. Pro vstup mezi válečníky musí zkoušku absolvovat přibližně dvacetkrát do roka.

Příslušníci tamilské komunity slaví hinduistický svátek Thaipusam. Oslavy se konají v době úplňku tamilského měsíce Thai, tedy někdy kolem ledna a února. Lidé oslavují vítězství Lorda Murugana nad démonem Tarakasura. Slaví se na různých místech světa, ale v Malajsii v Batu Caves bývá největší. Lidé jako oběti nejčastěji přináší ovoce, květiny a mléko. Dary na sebe zavěšují pomocí háčků přímo do kůže. Oblíbenou ozdobou jsou piercingy, tváře nebo jazyk si propichují maličkým oštěpem, aby se více mohli soustředit na boha a nemohli mluvit.

Jednou do roka se v Himálaji schází takzvaní pijáci jačí krve. Jedná se o skupinku Nepálců, kteří jaky odchytnou, naříznou jim žílu na krku žiletkou a stříkající krev chytají do hrnků. Tu potom ještě teplou společně vypijí. Věří, že krev těchto zvířat je zdravá, a to díky jejich stravě, která zahrnuje blahodárné vzácné vysokohorské byliny. Díky tomu se prý mohou zbavit řady žaludečních potíží. Vypijí však pouze obsah jednoho hrnku, přibližně 300-400 ml, protože syrová krev se těžce tráví. Zvířata při rituálu neumírají, Nepálci jim odeberou jen tolik krve, aby mohla dál žít.