První máj: oslava lásky, jara i práce

Co vás napadne, když se řekne 1. máj? Polibek pod rozkvetlou třešní, svátek práce, konec zimy, oslava lásky či stavění májky? Možností je více, ale většina z nich směřuje k jedinému – k oslavě jara, rozkvětu a lásky. První máj byl významným dnem v roce už od nepaměti. Dříve se v tento den dodržovalo mnoho tradic a zvyků, například sypání nebo malování cestiček vápnem ke dveřím své nejmilejší či stavění menších májek poblíž domu.

První máj je tradicí ve znamení romantiky a lásky. Ještě dnes můžete vidět pod rozkvetlými třešněmi páry, které se tam přišly políbit. Stejně tak ve většině vesnicích se dodnes dodržuje tradice stavění májky. Málokdo ale ví, jaké další tradice a zvyky se dříve na prvního máje oslavovaly. Rozhodně jich nebylo málo. Lidé jimi oslavovali konec jara i lásku. Zajímá vás, jaký obyčej se dříve dodržoval v Zámku ve Žďáře nad Sázavou?

PÁLENÍ ČARODĚJNIC NA FILIPOJAKUBSKOU NOC
Tak jako dnes se ještě dodržuje, v předvečer prvního máje, 31. dubna se pálily čarodějnice. „Na takzvanou filipojakubskou noc se pálily čarodějnice, což byl kdysi především magický obřad proti čarodějnicím a zlým silám,“ uvádí historik Miloslav Lopaur z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou. Vatra ze dřeva měla před nimi ochránit. Kromě toho lidé uplatňovali magickou ochranu domů, kde se dávalo trní, černý bez, písek a mák.

PŘÍPRAVA MÁJE
Ve stejnou noc zároveň děvčata pletla věnec pro máj a chlapci se na něj připravovali. Vypravili se do lesa, aby tam usekli co nejvyšší strom a udělali z něj do rána staročeskou májku. Vybírali většinou smrček, jedličku nebo borovici, kterou ozdobili věnci, pentlemi, květinami a fáborky. Celou noc pak májku hlídali, aby jim ji mládenci z vedlejších vesnic nepřišli uříznout a ukrást. Kromě velké májky na návsi celé obce se stavěly také malé májky. Většinou se jednalo o malé břízky, které mládenci umístili před domy svých dívek.

VYSYPÁVÁNÍ CHODNÍČKŮ LÁSKY
Na prvního května se obvykle pořádaly průvody k máji, kde potom probíhala tancovačka a hrané scény. „Na máj se zavěšovala flaška s kořalkou, jako hlavní prémie pro nejzdatnějšího lezce. Velmi obvyklé také bylo sypání nebo malování cestiček vápnem ke dveřím milé mládenci,“ říká Lopaur. Pěšinka mohla být z písku, otrub, vápna, pilin nebo kukuřičného šustí a spojovala domy zamilovaných. Často tak vyšlo najevo, co bylo dosud utajeno.

SYMBOL MÁJE
Podle Lopaura měla máj chránit komunitu před neštěstím a nepřízní počasí (krupobití, sucho). Zároveň mohla symbolizovat určité období jara, například začátek hlavních polních prací – sázení brambor, začátek kolektivní pastvy. Podle některých etnologů mohlo jít o přenesení lesního ducha do vsi nebo města, aby chránil nejen les, ale i obyvatele a jejich dílo. Máje stavěli mládenci, tovaryši, příslušníci cechů, měšťané, sedláci nebo chalupníci – mohlo jít o ochranu určité vrstvy nebo organizace. Později máje stavěly některé organizace – Sokol, Orel nebo hasiči.

ZVYK STAVĚNÍ MÁJKY ZANIKAL A ZNOVU VZNIKAL
Zvyk stavění májí se měnil v průběhu doby a její původní podobu již neznáme. „V mnoha městech a vesnicích obyčej stavět velkou máj zanikl již na konci 19. století a byl obnovován v první polovině 20. století nebo ještě více po roce 1950,“ vysvětluje Lopaur. To se třeba týká některých vesnic na Novoměstsku. Podobně ve Žďáře se již před rokem 1918 nestavěla velká máj a po válce byla postavena na náměstí jenom v některých letech. „Častěji se objevovaly májky v některých ulicích, i když ne každý rok, například v Horní ulici u Horního rybníka, ve Veselské ulici nebo v Žižkově ulici,“ dodává historik. Také sokolové stavěli májku na sletišti. V dnešní době se tento zvyk dodržuje především v evropských zemích a v Americe.

OBYČEJ VE ŽĎÁŘE NAD SÁZAVOU
Historik Miloslav Lopaur zmiňuje zajímavý obyčej, který se zachovával v Zámku Žďár ve 40. a 50. letech 20. století: „Májka se vztyčovala u sokolovny ve Dvorské ulici a především u Bránského rybníka naproti zámecké bráně. Organizaci měli na starost zdejší hasiči. Zajímavý průběh mělo kácení máje. Obřad začínal tím, že lidé načernili starého Bohumíra Pikulu, namazali mu obličej i tělo do pasu a on boxoval jako černoch s bělochem. Zápas v ringu postaveném pro tento účel soudcoval Jaroslav Doležal, který byl jako rozhodčí oděn do bílého oblečení. Bohumír Pikula se napil na odvahu a rozhodčí měl k tomu vtipné a správné komentáře. Byla to legrace, lidé se smáli. Máj se pak kátila do Bránského rybníka a muži a mladší hoši bojovali o věnec z jejího vrchu. Někteří na lodičkách, jiní plavali v rybníku a byla to bitva. Kdo získal věnec, ten dostal večer na zábavě sólo. Kapela hrála i u rybníka a večer v sokolovně.“

NĚKDE STÁVALA MÁJ I CELÝ ROK
Ne všude se ale stavěla máj pouze na 1. květen. Někde se vztyčila na letnice (květen až červen). Někde máj stávala jeden měsíc, jinde dva měsíce, někde půl roku a jinde dokonce i rok.

NEPOLÍBENÁ DÍVKA DO ROKA USCHNE
Pro mnohé je první máj neodmyslitelně spjat s polibkem pod rozkvetlou třešní. Žena, kterou pod ní muž políbí, bude po celý rok krásná, plodná a přitažlivá. Ta nepolíbená naopak do roka uschne. Současná podoba tradice se dochovala přibližně z poloviny 20. století. Polibek měl zajišťovat plodnost, zaslíbení milému a krásu. Pokud se ještě k tomu šly dívky na 1. května umýt do potoka, měly omládnout.

OSLAVUJEME I PRÁCI
Kromě lásky v květnu oslavujeme i práci. Historie svátku práce sahá až do roku 1890. O rok dříve byl Svátek práce vyhlášen jako oslava na paměť vypuknutí stávky chicagských dělníků, takže původ tohoto svátku sahá do USA. Ti usilovali o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. O život přišlo několik stávkujících. První oslavy v České republice se konaly na Střeleckém ostrově v Praze. V období socialismu byl První máj velmi populární. Byly organizovány bohaté průvody městy, kde na tribunách přednášeli čelní představitelé strany. Účast zde byla nepsaně povinná. Spousta lidí si jistě vzpomíná na transparenty, mávátka, pugety šeříků a alegorické vozy. Dnes se svátek práce průvody neslaví, lidé mají na tento den od práce volno.