Štědrovečerní večeře dříve a dnes

Svátečně prostřeno, uprostřed stolu zapálená svíce. K hostině nám hrají koledy a opodál svítí vánoční strom s nerozbalenými dárky. Na talíři máte smaženého kapra a bramborový salát, ve sklenici nalité bílé víno. Na konferenčním stolku na vás čeká cukroví. Takhle si většina z nás představuje klasickou štědrovečerní večeři. Slaví ji však opravdu každý z nás podobně? A jak se hodovalo dříve?

Některé může překvapit, že tradiční smažený kapr s bramborovým salátem nemá v České republice a především na Vysočině příliš dlouhou tradici. Dostal se k nám teprve před necelým stoletím. Dříve se totiž hodovalo s tím, co si člověk vypěstoval sám, takže pokud jste neměli svůj vlastní rybník, kapr o Vánocích se nekonal. Podával se například hrách, o kterém se věřilo, že dodává sílu. Některé pochutiny se u nás dodržují dodnes, jiné však téměř vymizely. Štědrovečerní pokrmy se samozřejmě lišily podle krajů a také movitosti rodin. I dnes záleží na zvycích v samotných domácnostech, některé totiž nejedí už ani smaženého kapra.

OSLAVY SLUNOVRATU
V dobách předkřesťanských, když ještě lidé neslavili Vánoce, se podávalo k hodování maso. Pořádaly se takzvané oslavy Slunovratu, přechod od tmy ke světlu. „Jedlo se vepřové maso, protože bylo nejdostupnější. Případně se mohly podávat pokrmy z dalších mas, například z drůbeže,“ vysvětluje historik Miloslav Lopaur.

NA VÁNOCE HUTNÉ PIVO
Ve středověku, když se už slavily Vánoce, vypadala hodovní tabule trochu jinak. Na stole bylo možné najít pečené sele a různé pokrmy ze zabijačky, jako jsou jitrnice, jelita nebo nadívaný žaludek. „K tomu se pilo velice hutné pivo, obvykle slazené medem. Ryby se mohly také podávat, byly však spíše vnímány jako postní jídlo,“ uvádí Lopaur.

RYBY BYLY SPÍŠE VÝJIMKOU
Podobný způsob vánočního stravování vydržel až do začátku třicetileté války. V oblastech poblíž řek se ryba občas podávala. V hornických městech se dováželi například slanečci. „Základním principem vánoční tabule bylo, že na se na ní nacházely všechny pokrmy, které si člověk sám vypěstoval. Jednalo se tak spíše o obiloviny a vepřové maso. Ryby byly spíše výjimkou, pokud ovšem člověk nevlastnil rybník,“ popisuje historii štědrovečerního stolování Lopaur.

HRÁCH DODÁVAL SÍLU
K rozšíření ryb došlo až v 15. a 16. století v souvislosti s rozmachem rybníkářství. Díky němu se zvyšovala produkce, a tím pádem byla ryba dostupnější. Na štědrovečerním stole nechyběly ani sladkosti, jako byl perník a koláče. Občas se u bohatších vrstev objevilo i cizokrajné ovoce, jako sušené rozinky, datle a fíky, které vydržely dalekou cestu ze zahraničí. Často jedli i ořechy, jablka a muziku, což byl pokrm vařený ze sušeného ovoce. Tradicí byl vánoční chleba, nebo žemle, které dnes říkáme vánočka. Ta byla velmi důležitá. „Bylo to pletené pečivo, které symbolizovalo světlo. Vánočka se používala i jako dar koledníkům, nebo jako cech panovníkům,“ doplňuje historik. Důležitou roli hrály i luštěniny. Na Vysočině se na Vánoce používal hrách a v nížinách čočka. Někteří lidé věřili pořekadlu, že jim hrách dodá sílu. Jídlo tak mělo často nějaký magický význam.

CO VYPĚSTOVALI, TO SNĚDLI
Od konce třicetileté války, až do začátku 20. století byl princip štědrovečerní večeře poměrně jednoduchý. Co si lidé vypěstovali, to také snědli. „Zaprvé zde byla zastoupená pšenice, ze které se dělala vánočka. Dále žito, které se nabízelo ve formě chleba, kroupy z ječmene, česnek, houby a zelí v podobě zelňačky. Švestky a jablka, která si člověk vypěstoval sám v sadu, se většinou mixovala do podoby již zmiňované muziky, polévky nebo omáčky,“ vyjmenovává Lopaur. Některé domácnosti jedly i ovesnou kaši. V nížinách však preferovali kaši jahelnou a jahelník se švestkami v podobě nákypu.

VÁNOČNÍ SLADKOSTI
Při štědrovečerním hodování se nezapomínalo ani na mlsání. Samozřejmostí byly koláče s mrkví, mákem, tvarohem a povidlím. Prastarým zvykem, který se v některých rodinách dodržuje dodnes, bylo hádání budoucnosti z jablka nebo vlašského ořechu. Přibližně od 19. století byl na Vysočině oblíbený makovec a makový štrúdl. V měšťanském prostředí se na Vánoce jedly oplatky, které si i nyní můžeme koupit na vánočních trzích v Německu a Nizozemsku. „Pomocí oplatečnice vylisovali oplatku, která se posléze ochucovala. Podávala se buď naslano například s houbami nebo s česnekem, anebo nasladko s mákem nebo medem,“ říká Lopaur.

BRAMBOROVÝ SALÁT K NÁM PŘIŠEL Z RUSKA
Až ve 30. letech 20. století se do České republiky postupně vracejí pochoutky z masa. „Bramborový salát je pak záležitostí 19. století, jehož složení pochází z Ruska. Podával se v aristokratických rodinách a postupně se rozšířil do lidových vrstev,“ vysvětluje. Ještě v první polovině 20. století se ryba běžně na Vánoce nejedla, podávala se pouze v urozených rodinách. Po třicetileté válce totiž došlo k narušení rybničního hospodářství a konzumace ryb se omezila. Běžný člověk začal jíst smaženého kapra až cca v 60. letech 20. století. Místo něj se nejprve podával vepřový řízek, který byl běžnější. Na Vysočině tak smažený kapr neměl příliš velkou tradici. Naproti tomu Černý Kuba zde byl naprosto tradičním jídlem – s houbami, kroupami a česnekem.

TRADICE SMAŽENÉHO KAPRA ZATÍM NEVYMIZELA
Dnešní klasickou štědrovečerní večeří zůstává smažený kapr s bramborovým salátem. Stejně tak na prostřeném stole již po několik století spočívá vánočka a jablko. Ani o sladkosti není nouze, po večeři následuje ochutnávka cukroví. Doplňkové pokrmy si pak už rodina většinou volí podle svých chutí. Tradiční hodování dodržuje i Lucie Kulhánková ze Žďáru nad Sázavou. „K večeři máme klasicky smaženého kapra a bramborový salát. Jídlo si však připravujeme už odpoledne, protože jdeme do kostela, a když se vrátíme domů, kapra už jen ohřejeme a jíme. Po ní si ještě zpravidla dáme ovocné bowle jako dezert,“ popisuje mladá žena průběh jejich svátečního večera. Pražský student Jan Šutka je zvyklý dokonce i na rybí polévku. „Štědrovečerní večeře je v naší rodině pojata tradičně. Na stole nesmí chybět rybí polévka, řízky z kapra a šupinka pod talířem, to vše za doprovodu hrajících koled,“ dodává.