Velikonoční kuchyně babiček

Modré pondělí, Zelený čtvrtek, Bílá sobota. Velikonoční týden se dá považovat za pestrý a barevný. A rozmanitý je i co se týče tradičních pokrmů. Každý den bylo předem určené, co se mělo a nemělo jíst. O Zeleném čtvrtku je známé, že se vařilo ze zeleně, ale co ostatní dny? Jak vařili chudí a jak bohatí? Podívejte se, jak vypadala velikonoční kuchyně vašich babiček a prababiček.

Od Popeleční středy zbývalo do Velikonoc čtyřicet dní. Nastávalo období půstu, kdy tučná a masitá jídla úplně zmizela z jídelníčku. Půst skončil Květnou nedělí. Pak přicházelo období Velikonoc, kde o bohatou kuchyni nebyla nouze. Výjimkou byl pouze půst o Velkém pátku, který ale vystřídala hojnost o Bílé sobotě a především o nedělním Božím hodu. V tradičním velikonočním jídelníčku tak kralovaly dva protiklady – půst a hojnost.

MODRÉ PONDĚLÍ A ŠEDIVÉ ÚTERÝ
K Modrému pondělí a Šedivému úterý se žádné velké zvyky nevážou. Pro hospodyni byly ale tyto dny příležitostí pro shánění surovin či případné plánování jídelníčku na celý zbývající týden. Pro křesťany bylo Modré pondělí symbolem volného dne. Podle tradice lidé neměli vykonávat jakoukoliv práci. A tak ani vaření v tyto dny nebylo nijak slavnostní. Oba dny ještě nebyly na jídlo příliš bohaté, menu bylo spíše skromné. Podávaly se hlavně polévky, například jáhlová či zelná. Hospodyně totiž čekal náročný týden plný vyvařování počínaje Škaredou středou.

ŠKAREDÁ STŘEDA
Jak název tohoto dne napovídá, na Škaredou středu mělo jídlo na první pohled vypadat ošklivě a nepovedeně. Pokud hospodyně uvařila například bramboráky nebo jakékoliv placky, vždy je alespoň při smažení trochu potrhala nebo přeložila. Tak vznikly trhance. Staročeské trhance se dělají nasladko, s jablky a rozinkami. Kdo neměl chuť na sladké jídlo, mohl si připravit třeba halušky se zelím nebo šumajstr. Ten se skládá z vařených krup a vařených fazolí. Oboje se dobře smíchá s vepřovými škvarky, cibulkou orestovanou na sádle a utřeným česnekem. Pokrm se dochutí solí, pepřem a majoránkou. Někdo nahrazuje kroupy rýží, jiný bramborami. Jako příloha se většinou podávaly kvašáky neboli rychlokvašky, tedy okurky kysané v solném nálevu.

ZELENÝ ČTVRTEK
V tento den se v obydlích vařilo z luštěnin a jarní zeleně. Protože pokud se ten den snědlo něco zeleného, mělo být zajištěno zdraví po celý rok. K jarním polévkám se pak pekly pletence, preclíky nebo škvarkové placky. Vařilo se z petržele, mladých kopřiv, špenátů a dalších. Nejčastěji se připravoval tzv. kočičí tanec, což je zapékaná směs z čočky a krup ochucená česnekem, majoránkou a osmaženou cibulkou. V jiných krajích se čočka vyměnila za fazole a z pokrmu byl výše zmíněný šumajstr. Jinde jedli pučálku – vyklíčený hrách zprudka opečený na másle, osolený a opepřený. Někde nebyl slaný, ale slazený s rozinkami. Pučálka se pak připravovala i o Vánocích. Jedl se také takzvaný chmelíček, což byly spařené mladé výhonky chmele s osmaženou houskou a zakapané máslem. V minulosti mívali lidé odpoledne volno a pekli jidáše, sladké pečivo z kynutého těsta, které se nakonec potřelo medem. Prý se tak chránilo před žihadly a uštknutím. Kdo snědl jidáše, měl být zdravý. Jidášky měly tvar provazu, na němž se oběsil Jidáš.

VELKÝ PÁTEK
Na Velký pátek bylo zvykem držet půst. V některých krajích se dodržoval velice přísně, začal se držet už po čtvrteční snídani a končil až na Bílou sobotu ráno. Většinou se lidé spokojili jen s chlebem a kávou, někde vařili brambory s mlékem. Kdo ale páteční půst nemohl vydržet, připravil si rybu. Ne každá rodina však měla peníze na kup rybího masa, a tak pekli náhražky ve tvaru ryby z bramborového těsta. V jiných krajích si ten den připravili jediné jídlo, a to hustou polévku. Ta obvykle obsahovala vše, co dům dal. Většinou kysané zelí, špenát, brambory a luštěniny.

BÍLÁ SOBOTA
Bílá sobota následovala po půstu, a tak není divu, že se lidé pořádně najedli. Hlavním jídlem byla velikonoční nádivka. Jinde jí říkají například hlavička, velikonoční buchta, sekanice, sekanina nebo velikonoční snítek. Původně se nádivka připravovala bez pečiva. Z mléka a krupice se svařila hutná nesladká kaše, do vychladlé se zamíchala vejce, posekané maso, často kůzlečí, zelené bylinky a upekla se na plechu jako svítek. Když maso nebylo tučné, musela se nádivka přimastit. Ve velikonoční nádivce nesměl podle tradice chybět kromě mladých kopřiv též openec (lidově zvaný popenec či kundrlátek). Tradice velela použít trojí maso. Občas se nádivce říkalo hlavička, protože se připravovala z masa telecí hlavičky. Na bohatě prostřeném stole nesměl chybět ani mazanec, beránek nebo už zmiňované jidáše. Dříve se však mazanec nesladil cukrem, ale sladkou smetanou a v některých krajích se plnil tvarohem, jinde se namáčel do vína. O Bílé sobotě se také začínalo s pletením pomlázek a zdobením vajec, a to proto, aby se vejce mohla nechat při nedělní mši posvětit.

BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ
Kdo nepekl na Bílou sobotu, ten připravoval mazance, beránky, i třeba chléb na Boží hod velikonoční. Ty se potom světily. A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, který byl symbolem čistoty, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích. V každém stavění pak hospodyně bohatě prostřela stůl. Hostina začínala masovým vývarem. Pak už jen záleželo na tom, jak byla rodina bohatá a v jakém kraji žila. Podle toho se zvyky lišily. Většinou se ale připravovalo maso jakéhokoliv druhu. V módě bylo kůzlečí maso, ale jinak se podávala hlavně drůbež, skopové, jehněčí, králičí, pokrmy z vepřového masa, uzeného a kdo měl, dal na stůl šunku. Někde měli k obědu i pečená holoubata. Nikdy však nesměl chybět beránek, ať už masový, nebo ze sladkého těsta. Toho masového si ale mohl dovolit málokdo. V některých krajích připravovali takzvané ušelo, pokrm z klobás a opražené slaniny zahuštěné moukou, smetanou a vejci.

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ
Na Velikonoční pondělí nesměla chybět vejce. Ta byla symbolem nového života a znovuzrození. V tomto období slepice hojně snášely, a tak se s vejci nemuselo šetřit a přidávala se do všech pokrmů nebo jen různě zdobila. Vejce se dělala plněná, smažená, přidávala se do omáček, k masu nebo do pomazánek, a pokud se pekla další várka velikonoční nádivky, vejce v ní také nesměla chybět. Podle zvyku pak jedno vejce měla rodina společně sníst, aby celý rok držela pohromadě.